Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 07.12.2013 20:10:28 

VOJENSKÝ BUNKR POŠTORNÁ

HISTORIE POHRANIČNÍHO OPEVNĚNÍ

Dělení na Lehké a Těžké opevnění:

Při vypracovávání druhého programu opevňování začalo být jasné, že nebude možné postavit kolem celé hranice těžké opevnění a že je třeba začít stavět lehké objekty. Ovšem u objektů vzor 36 převládaly spíše zápory a bylo jasné, že tento typ objektů pro opevněnní není použitelný.

Při konstrukci tohoto objekt se vycházelo klasického pěchotního srubu TO konstruktérům se dostal z rýsovacích prken jeden z nejdokonalejších fortifikačních prvků v tehdejší Evropě. Při jeho konstrukci se dbalo na boční palby a dokonalejší vnitřní vybavení. Opevněné pásmo nyní tvořil souvislý řetěz kulometných stanovišť v jednom až třech sledech. První sled kladl nepříteli hlavní odpor, boční palby zasahovaly asi 500 až 600 m před linii. Další sledy byly posilové a tvořily také souvislou palebnou přehradu. V první linii LO se vždy stavěly objekty s boční palbou (A, D). Teprve ve druhé linii se objevují objekty s čelní a kosou palbou (B, C, E). Jednotlivé sledy byly od sebe vzdáleny 100 až 600 metrů. Mezi jednotlivými objekty v linii se zřizoval zákopový system a protipěchotní překážky.

Zesílené objekty se pak vkládaly do linie těžkých objektů pro vykrytí dlouhého intervalu mezi objekty těžkého opevnění nebo k postřelování míst kam nedosáhla palba objektů linie (mělká údolí aj.).

V úsecích, kde byla obrana postavena na těžkém opevnění se LO většinou budovaly za linií těžkého opevnění, výjimečné však nejsou ani případy předsunuté linie LO (západní okraj Opavy, tvrz Skutina…). Hlavním úkolem LO však byla likvidace zbytků nepřátelských jednotek proniknuvších pásmem obrany těžkých objektů.

Někdy bylo linie lehkých objektů použito k vytvoření souvislého palebného pásma, pro provizorní uzavření linie TO při zdržení výstavby těžkých objektů nebo dodatečných změnách v projektu (viz navázání předsunutého MO-S-23 na linii do doby vybudování tvrze Orel, plánovaná prozatímní křídla těžkého uzávěru Domašov …).

LO: vz. 36 a vz. 37.

(nejmenší velikost, jsou to malí řopíci, ale vz. 36 je slabší než vz. 37)

Vzor. 37

Nejprve byly stavěny pouze tři typy tohoto objektu (A, B, C). Při vytyčování objektů v terénu se ukázala potřeba dalších typů. Tak v dubnu 1937 byly vyprojektovány typy " D" a " E" . Základní typy měly zpravidla několik variant. Postupně tak vznikl soubor asi 140 modifikací, který umožňoval projektovat opevněné linie v jakémkoliv terénu. Typové označení LO vz.37 vychází z typu objektu a úhlu rozevření střílen např A-160, B-90. Pro detailnější dělení se používalo navíc u objektů B a D označení na kterou stranu směřuje boční střílna např. B1-90, B2-80.

Vz. 37 typy:

- A

- B

- C

- D

- E

Objekt typu " A" umožňoval vedení oboustranné boční palby; byl používán nejčastěji - tvořil asi 85% z celkového počtu vybetonovaných objektů.

Popis typu A, vzor také 37, vnitřní popis prostorů.

Objekt typu " B" měl jednu střílnu pro boční a jednu pro čelní palbu; byl určen například pro uzavření údolí a roklí. Tvořil asi 5 % počtu objektů.

Objekt typu " C" bylo jednoduché kulometné hnízdo s čelní střílnou, určené pro krytí méně důležitých hluchých prostorů v členitém terénu. Neměl téměř žádné vnitřní vybavení. Strop byl z vlnitého plechu, případně z 50 cm silného železobetonu. Používán byl jen výjimečně (necelé 1 % objektů).

Objekt typu " D" byl určen pro jednostrannou boční či kosou palbu. Tvořil asi 8 % vybetonovaných objektů.

Objekt typu " E" měl střílnu pro čelní palbu a byl zpravidla stavěn místo málo odolného typu " C" . Představoval asi 2 % z celkového počtu objektů.   

 

Taktickým úkolem objektů F, G bylo ničit pronikající techniku na místech nepostřelovaných protitankovými zbraněmi linie TO a ke střežení významných komunikací na vnitrozemských příčkách. Objekty typu F a G nebyly plnohodnotnými pevnůstkami, chyběly střílny na ochranu vchodu, nebyly vybaveny vnitřní ventilací. Výzbrojí byl polní protitankový kanón ráže 3,7 cm bez koleček, usazený ve vyzděném vybrání v podlaze. V září 1938 ŘOP vypracovalo plány nových objektů s označením " K" (K1-K5). Tyto K již měly být plnohodnotně vybaveny jako ostatní lehké objekty vzor 37 . Vstup měl být řešen dvoukřídlými pancéřovými dvířky pod ochranou střílny. Výzbrojí měl být lafetovaný protitankový kanón ráže 3,7 cm buď samostatný (zbraň Q2) nebo jako se spřaženým těžkým kulometem (zbraň L2). Ani jeden takový objekt však už nebyl postaven.

Pevnůstky vz. 37 odolávaly jednomu zásahu granátu z houfnice ráže 10 cm. Na exponovaných místech byly používány objekty zesílené, odolávající jednomu zásahu 15 cm granátu. Podle prvních úvah měly být stavěny i zeslabené objekty (např. v lesích ), odolné pouze zásahu 8 cm granátu.

Odolnost objektu zvyšovala i kamenná rovnanina před čelní stěnou (při ostřelování nebyla přímo ohrožena železobetonová konstrukce objektu; tlaková vlna explozí se rozptýlila do mezer volně ložených balvanů). Pokud nebylo možno kamennou rovnaninu umístit (např. v příkrých svazích či březích řek ), byla čelní stěna zesílena o 20 cm prostého betonu.

varianta strop čelní stěna stěna se střílnou týlová stěna
normální 60 80 50 60
zesílený 100 120 80 100
zeslabený 50 60 40 50

Osádku tvořilo 2-7 mužů (podle typu objektu), velitelem byl poddůstojník. Životnost pevnůstky v boji byla asi 48 hodin. Na tuto dobu také osádka disponovala střelivem a potravinami. Protože místa bylo v objektu opravdu poskrovnu, stavěly si osádky přístřešky poblíž objektu a do pevnůstky se uchylovaly pouze za boje.

Vzor. 36

Je zřejmě neopodstatněná domněnka, že byl za vzor výstavby kulometných pevnůstek označovaných jako vzor 36, vzat nějaký typ lehkého kulometného objektu na Maginotově linii. Typ takovéto pevnůstky v podstatě odpovídá vedení boje v první světové války a jeho konstrukce pravděpodobně vycházela z představ vojenského velení o charakteru budoucí války na základě války minulé. Při pozičních bojích a při obraně by byl hlavní důraz kladen na polní opevnění, spojující několik takových odolnějších objektů, skrývajících nejúčinnější zbraň této války - těžký, vodou chlazený kulomet, schopný zastavit jakýkoliv útok nekrytých jednotek protivníka.
Objekty lehkého opevnění z roku 1936 jsou byly v dalších letech výstavby československého pohraničního opevnění zastíněny jen o rok mladšími, daleko dokonalejšími objekty vz. 37.


Taktické řešení a umístění:

Objekty LO vz. 36 byly umísťovány především na místa s možností dalekého výstřelu a s možností nerušeného pozorování. Jednotlivé pevnůstky, či jejich shluky rovněž chránily důležité křižovatky, mosty, či železniční tratě. Palby jejich zbraní nebyly většinou provázané, v lepším případě se protínaly daleko v předpolí a pro účinnou obranu muselo být využito polního opevnění, tyto kulometná stanoviště spojující a zesilující.
K určité změně došlo v některých případech v dalších dvou letech při pokračování výstavby. Mnohdy se podařilo skloubit stávající opevnění s novou linií objektů vz. 37 tak, že se jednotlivé koncepce vhodně doplňovaly. Pevnůstky z roku 1936 zde posilovaly většinou z vyvýšených postavení nedostatečný systém čelních paleb a pozorování a za to byly chráněny souvislou palebnou přehradou z nových řopíků. Podobná linie vznikla například v údolí Loděnického potoka (Kačáku) u Družce nedaleko Kladna či v oblasti Úterského potoka západně od Plzně.
V jiných případech - zejména na severní hranici, tvořila řídká linie objektů první postavení na okrajích lesa a vyvýšeninách  před pásmem těžkého opevnění. Zde se nepočítalo s delší obranou a jednotky se měly po krátkém zadržovacím boji stáhnou na hlavní obrannou linii.


Posádky a zbraně:

Velikost osádek závisela na počtu kulometů v objektu a kolísala tedy od dvou do šesti mužů (střelec a pomocník ke každému kulometu). V místech, kde nebylo možno zajistit ubytování hotovostních posádek ve stávajících kasárnách, byly budovány takzvané chaty pro osádky LO.
Hlavní zbraní byl především těžký kulomet vz. 07/24, i když nebylo vyloučeno užití zbraně jiného typu. Jednalo se v podstatě o rekonstruovaný Rakouskouherský kulomet Schwarzlose, upravený pro standardní náboj Mauser. Umístění v objektech stálého opevnění snižovalo jeho nevýhody jako například vysokou hmotnost, a dávalo vyniknout přednostem, předně vysoké účinnosti palby. Především však těchto zbraní byl dostatek - v září 1938 jich bylo ve skladech československé armády 7 144 kusů.

VZOR 36

Lehké pevnůstky na Maginotově linii.

Vz. 36 typy:

- A

- B

- C

- D

- E

- F .

  • TYP " A" : 2 střílny, čelní palba, strop 50 cm, stěna se střílnou 50 cm, týlová stěna 20 cm

  • TYP " B" : 2 střílny, čelní palba, strop 50 cm, čelní stěna 60 cm, týlová stěna 30 cm

  • TYP " C" : 3 střílny, čelní palba ,stěny jako B

  • TYP " D" a " F" : není známo, pravděpodobně pro boční palbu

  • TYP " E" : 1 střílna do předpolí. Nalezeny 2 objekty: 1 na JM, druhý v Jižních Čechách.


Popis:

Objekt vz.36 je vlastně 1 střelecká místnost. Vstup z týlové strany. Střílny tvarované v betonu, úhel palby 90 stupňů.Možnost zakrytí střílen deskami 25-30mm s průzorem. Plechová nebo dubová dvířka-panty,kolejničky.Dřevěné stolky pod střílnami.

ZBRANĚ:

1-3 TK vz.24 nebo LK vz.26, později uvažovány i TK vz.37

Zvláštní typy v oblasti JM:

Liší se v půdorysu, řezu, tloušťkách stěn. Všechny jsou vybaveny 2 granátovými skluzy a větracím otvorem v boční stěně. Prozatím objeveny pouze 2 objekty s 1 střílnou, které se navzájem liší. Objeven též typ připomínající C, ale pouze s dvěmi krajními střílnami - místo prostřední 2 granátové skluzy.Vchod řešen též jako šachtička s poklopem, schody nebo ražen z protější strany skály.



Provedení staveb svěřováno civilním firmám. V té době se stavělo podle ČSN předepisující pevnost 200 kg/cm2 při použití 360 kg cementu na 1 m3 betonu. Pro stavby byla stanovena tato norma spotřeby materiálu:
typ cement arm. železo
A 6500 kg 800 kg
B 8000 kg 1450 kg
C 9000 kg 1800 kg

Odolnost objektů:

proti projektilům do ráže 75mm, minám 81mm.

Osádka:

4-6 mužů.

Postaveno přes 800 objektů.

TO:Pěchotní srub a Dělostřelecká tvrz

Pěchotní srub

(středně velký)

Dělostřelecká tvrz

(je největší, má více částí)

TOPlist